Zima je na barvy skoupá, ale i tak se může zahrada v chladných měsících zelenat. Nejen díky jehličnanům, ale i širokému sortimentu stálezelených listnatých dřevin. Které z nich budou pro vás tou nejlepší volbou a na co si dát pozor při výběru stanoviště?
Mají své výhody i nevýhody. Seznamte se s 12 nejkrásnějšími vždyzelenými dřevinami a úskalími jejich pěstování
O stálezelených listnáčích panuje názor, že jejich listy jsou prakticky „nesmrtelné“. Pravdou ovšem je, že i ony postupně opadávají. Není to ale najednou, jak jsme zvyklí u opadavých dřevin na podzim, ale každý rok dojde k výměně určité relativně malé části.
Za krásu se „platí“
Stálezelený efekt je, dalo by se říci, vykoupený některými vlastnostmi, s nimiž je třeba u těchto jinak všestranných dřevin počítat. Neplatí to samozřejmě pro všechny, i mezi nimi objevíme opravdu nenáročný sortiment odolný proti mrazu, slunečnímu úpalu i suchu. Mnoho druhů však například nevydrží tak nízké teploty jako jejich opadaví „příbuzní“. I z tohoto důvodu musíme nad výběrem stanoviště o něco více přemýšlet.
Kromě toho, že dlouhodobě nízké teploty mohou způsobit poškození olistěných větví, bývají tyto dřeviny náchylné i na sucho, jelikož na rozdíl od opadavých dřevin probíhá výpar z povrchu listové plochy opravdu celoročně. Proto je třeba i během zimy myslet na zálivku.
U některých se vysloveně setkáme s doporučením výsadby na chráněné stanoviště. Vyhovuje jim růst v závětří, průvan ledového větru totiž pro ně představuje stejné riziko jako sluneční úpal. V každém případě, o rostlině, která nás zaujala, si zjistíme dostatek informací, abychom věděli, jestli se do naší zahrady hodí a za jakých podmínek.
Azalka
Jsou všestranné
Použití neopadavých listnatých dřevin je velmi široké. Zvládnou pokryv půdy, vytvoří živý plot a některé mohou plnit roli solitéru. Prakticky nenajdeme zahradu, ve které by nenašly své místo. Jedinou výjimkou jsou možná permakulturní zahrady, ve kterých je kladen důraz na využití většího podílu domácích dřevin. Převážnou většinu stálezelených dřevin totiž v našich podmínkách ve volné přírodě nenajdeme. Nejčastěji pocházejí ze středomořské oblasti nebo z Asie. U nás jsou zastoupeny zejména křovitými formami, stromů je na výběr poskrovnu. Uplatní se jako součást keřových výsadeb, ve kterých je důležité posílení celoročního efektu. Přestože mohou ve výsadbě od jara do podzimu působit poněkud nenápadně, protože ne všechny na sebe upozorní dekorativními květy či plody, v zimě, kdy okolní rostliny shodí listy, se karta otočí.
Nízko rostoucí dřeviny můžeme dobře využít i jako zelenou půdní pokryv na svahu nebo jako náhradu trávníku. V malých zahradách s nedostatkem soukromí poslouží druhy, které lze pěstovat ve formě tvarovaného živého plotu. U velkolistých dřevin je však třeba počítat s tím, že při jejich řezu není vhodné použití klasického plotostřihu z důvodu velké viditelnosti řezných ran na listech. Jejich údržba vyžaduje více práce s ručními nůžkami. Drobnolisté dřeviny, například zimostráz stálezelený (Buxus sempervirens), zvládají dobře řez plotostřihem a díky pomalému růstu skvěle fungují i jako obruba květinových záhonů.
Druhy, které nezaujmou pestrými květy, můžeme pro jejich nenápadný vzhled využít při tvorbě zelené kulisy, tedy jako pozadí pestrobarevných výsadeb letniček nebo trvalek.
Co se stromů týče, jednou z mála výjimek je vavřínovec portugalský (Prunus lusitanica), keřovitě rostoucí druh, který lze poměrně dobře roubovat na kmínek. Díky svému zajímavému vzhledu si jistě zaslouží pozici dominanty či solitéru, která zaujme také květinami.
Velký přehled solitérních rostlin, ze kterého si jistě vyberete
Pozor na škůdce
Přestože jsou přednosti stálezelených dřevin nesporné, musíme počítat is tím, že se na vzhledu víceletých listů mohou neblaze podepsat určité vlivy. Různé rány na listech jsou patrné i několik let, než dojde k celkové obměně zelené hmoty. Může to být například krupobití, které listy poškodí na dlouhou dobu. Jindy jsou problémem škůdce, proto rostliny během sezóny kontrolujeme a při zpozorování škůdce co nejdříve provedeme ochranný postřik vhodným insekticidem. Chceme-li se vyhnout chemii, vyzkoušíme aplikaci přípravků na biologické bázi, jsou již dnes poměrně běžně dostupné a dobře účinné.
Velké nebezpečí představují škůdce. Například larvy nosáku rýhovaného jsou poměrně častým nepřítelem stálezelených dřevin s tuhými kožovitými listy. Požerky na listech se mohou objevit například na rododendronech (Rhododendron) nebo na vavřínovci lékařském (Prunus laurocerasus). Mimořádně nebezpečné je obžírání jejich kořenů larvami nosáku.
V posledních letech decimují keře zimostrázu, a to v podobě holožerů a v několika vlnách za rok, housenky malého nepůvodního motýlka, vijačky zimostrázové.
